neděle 12. května 2013

15. 4. 2013
VÁCLAV GIRSA a STŘEŠOVICKÁ KRAMLE
Stavba povolená


V Galerii 207 byla ohlášena demolice. Plakáty ve formátu stavebního povolení se válely po školních parapetech a u mnoha z nás vyvstala v duchu otázka: „Někdo udělá to, k čemu bych chtěl mít odvahu, ale nemám?“

Václav Girsa se uvedl opravdu okázale. Očekávaná demolice Galerie 207 se však nekonala. Názvu výstavy snad nejvíce odpovídalo lešení, které galerii obklopovalo a odkud se daly pozorovat zdi vytapetované expresivními obrazy větších formátů.

Šlo-li o pomyslnou, metaforickou demolici spojenou s bořením zažitých představ o výstavní činnosti, dovoluji si tento záměr označit jako nesplněný. V rámci boření konvencí se Václav Girsa bohužel často u obrazů i u celého  galerijního projektu potýká právě s jistou konvenčností.  Odvážnost autora se rozplývá v moři stejně odvážných autorů pracujících v obdobném duchu, zejména se pak divák nemůže zbavit příchuti obrazů jeho učitele Vladimíra Skrepla. A tak se podivnost vytrácí a je nahrazována konkrétní definicí podivnosti vtěsnané do předem známé a dané formy. Z mého pohledu mezi ty odvážnější projekty, mnohem podivnější a připitomělejší (jak sám Václav Girsa popsal svou snahu), patří například objekty vytvořené ze sbírky starých hrnců, jimž autor přidělává obličeje.

Nelze samozřejmě opomenout koncert, který se konal při vernisáži a byl podle mě i nejpůsobivější částí výstavy. Demolice galerie se snad odehrávala právě v hudbě. Nabízí se otázka: Proč dokáže hudba v galerii více emotivně udeřit než obrazy, jimž autor tuhle funkci primárně přisuzuje?

Jsme vizuálně otupělí, a proto na nás hlučná hudba působí více fyzicky? Nebo snad byla hudba kvalitnější než vystavená díla? Možná je to tím, že očekávatelnost divokých obrazů v galerii nudí, kdežto koncert na neobvyklém místě táhne naši pozornost. Také konfrontace s živým umělcem tvořícím tady a teď je mnohem více vzrušující, než představa umělce produkující divokost v přístřeší svého ateliéru. Lešení posloužilo nejlépe právě během vernisážního  koncertu kapely Střešovická Kramle, v níž Girsa působí. Sledovali jsme dění shora, povýšeni nad galerii i tvůrce, a možnost plivnout na účastníky v aréně byla omamná.

Václav Girsa vytušil, že všichni znuděně čekáme, kdo přijde jako první s uvěřitelnou radikální odpovědí na současné chytrostí se chlubící umění. Nakonec však možná zklamaně uznáme, že bude nejpřirozenější na takovéto umění plynule navázat.

Lucie Rosenfeldová

Girsovi bylo již třicet let, když nastupoval na AVU, do ateliéru Jiřího Davida. Do té doby, jak on sám říká, čas od času maloval bez jakýchkoliv uměleckých ambicí. Po rozporuplném odchodu Jiřího Davida z AVU přestoupil do ateliéru Vladimíra Skrepla, kde také diplomoval. V Girsových obrazech je Skreplův vliv neoddiskutovatelný, v jeho expresivně laděných malbách se objevují motivy situací z jeho běžného života, ale také ze situací, které záměrně plánuje, aby z nich mohl čerpat inspiraci pro své malby. Sám tyto plánované situace nazývá experimenty.  Jedním z Girsových experimentů bylo navštěvování míst, jež jsou opředena pověstmi o nadpřirozených jevech. Tato místa Girsa v nočních hodinách, pod vlivem psychotropních houbiček, filmuje v naději, že zachytí nadpřirozenou bytost, údajně se tam zjevující.

S odstupem času z takových zážitků těží a maluje podle pocitů a emocí z nich získaných. To, že je Girsa nepřehlédnutelnou osobností na české umělecké scéně, dokládá mimo jiné fakt, že byl svými obrazy zastoupen na výstavě „Malba nultých let“ ve Wannieck Galerii v Brně, která představovala nejvýraznější malířské osobnosti mladší a střední generace. V Girsových malbách se dále objevují motivy z jeho oblíbených hudebních žánrů. Sám má za sebou působení ve dvou punkových kapelách. V současné době spolupracuje na hudebním projektu „Střešovická kramle“, se kterým také odehrál koncert na vernisáži v Galerii 207. Hardrockové melodie linoucí se z Girsovy kytary se snoubí s monotónním technozvukem, doplněným o elektronické efekty, přičemž Girsův punkovo-hardcorový  pěvecký výkon podtrhuje hutný hudební projev celé formace.

Na výstavě dále představil osm expresivně laděných obrazů v tmavých tónech, které jsou typickou ukázkou Girsova přirozeného přístupu k malbě. Zajímavý instalační moment vernisáže spočíval v obestavění obvodu galerie lešením, na kterém bylo provizorní pódium pro diváky. Klasický model, kdy je kapela na pódiu a diváci pod ním, byl zcela obrácen. I přes drsnější hudební projev „Střešovické kramle“ působila instalace obrazů v kombinaci s hudební produkcí kompaktně a vzájemně se doplňovaly.

Kromě toho, že Girsa představil v galerii osm nových maleb, zároveň na vernisáži umožnil divákům nahlédnout do silného inspiračního zdroje, jímž pro něj hudební svět bezesporu je.

Tomáš Alfery








foto: Matěj Pavlík

Žádné komentáře: