Hynek Vacek: V jed(z)ení

Připomíná to skoro Jídlo od Jana Švankmajera, ozývá se z více stran. Vizuální souvislost mezi slavným surrealistickým filmařem a video smyčkou Hynka Vacka, kterou představil v rámci pondělních večerů v Galerii 207, je však spíše náhodná. Student ateliéru intermediální konfrontace u Jiřího Davida totiž neobjevuje v potravinách skrytou energii, ale ukazuje dva rozdílné způsoby, jakým je možné posnídat „typicky českou“ paštiku (nejmenované výroby) s pomocí „typicky českého“ kampingového příboru v zavíracích nožích s ubrusem české vlajky. Navíc místo tiskové zprávy k výstavě naservíroval divákům text opět „typické české“ Gottovy písničky „Když muž se ženou snídá“.

„Když mi někdo řekne, že to je o mimozemšťanovi, tak já mu odpovím, že to o něm je“. Hynek Vacek se v posledních době brání vysvětlovat svá díla, objasňovat, co v nich je z jeho pohledu ukryté. Jeho pohled totiž není určující. Ve videu Jablko poprvé použil svůj vlastní obličej. Na něm mu jednoduchými střihovými triky během pojídání jablka narostou vousy. Jeho stále se stupňující odpor vůči psychoanalýzám vlastních děl a užití jeho vlastního obličeje má zřejmou souvislost. Tento jeho postoj je sice umanutý, ale vychází z autorova přesvědčení, že „by díla měla sama mluvit svým specifickým výrazem.“

Z dřívějška však je znám jako tvůrce dobře mířených narážek, například když na výstavě Dutá země v Galerii 35m² prezentoval tři teorie o duté Zeměkouli: Často úsměvné pseudo-vědecké úvahy - někdy zapomenuté, jindy stále živé – v jeho podání získaly (možná nechtěné) kouzlo zašlé slepé uličky. Podobně, když se snažil „rýpnout“ si do křesťanství klauzurní instalací Intimní vztah s Bohem: Do Ježíšovy siluety nasimuloval pomocí web-kamer pokřivený obraz diváka. I zde se jeho narážka dotýká samotného jádra problému věřících a tím vlastně eliminoval jejich urážku, jeho humor totiž vychází z pochopení věci.

Hynek Vacek je v zásadě konfrontační typ, otevřeně se pouští do debat a i jeho díla se často věnují společenským problémům, nebo natruc mlčí tam, kde by mohla strhnout pozornost například k tématu české státnosti:

Moment, k jakému nás video V jezení / V jedení (obě verze jsou podle nového pravopisu správné) vede, je patrný až po několikátém shlédnutí. Muž a žena se pustí do jedení každý svým typickým způsobem, zároveň spolupracují při otevírání konzervy. Když se na závěr a rohlík s paštikou a sýrem jmou sníst, ukáže se svéráz mužova přístupu – konzervou otevřenou z obou stran prostrčí vyplněný rohlík a tím dopraví vše takřka naráz do svých útrob. Na tváři slečny, která naproti němu žvýká esteticky namazaný rohlík, se objeví nepatrné mimické gesto: „Co to s tím sakra děláš?“ A pak, snad smířeně, odvrací tvář ke svému rohlíku.

Filip Jakš

foto Rudolf Skopec