Michal Kohút: Bez názvu
Instalace Michala Kohúta patřila v G207 k (ne-li vůbec) nejoriginálnějším a nejradikálnějším. Kohút zvolil koncept zmizení a opětovného návratu – jak samotné galerie (dvě sádrokartonové stěny rozbil, vystěhoval a po týdnu zase postavil), tak autora (během trvání výstavy nebyl k vidění ani k sehnání). Pondělní vernisáž tak paradoxně proběhla bez uměleckého díla i jeho tvůrce. Úkolem návštěvníků tedy nebylo sledovat a hodnotit výstavu, ale vyrovnat se s totální proměnou prostoru ateliéru.
Divákům tak Kohút způsobil jakési déjà vu, když se na následující vernisáži galerie objevila téměř v původním vzezření.
Michal Kohút se k samotné akci vyjádřil v tom smyslu, že ještě přesně neví, co si od ní sliboval nebo jestli bude mít její koncept pro jeho tvorbu další význam - což je celkem sympatické doznání, které neústí v prázdé gesto záměru čiré destrukce, filosofie smyslu bytí či nebytí galerijního prostoru nebo sociologické sondy do chování diváků a „obyvatel“ ateliéru. Zbývá tak akce samotná s veškerým vtipem a trefným dotažením do konce. Kohút koncept zbytečně nerozměnil detaily, jakými by bylo například textové vyjádření či následné vystavění (byť jen lehce) odlišného prostoru od původní galerie. (De)instalace nepůsobila ani jako protest či kritika, ale jako čistě experimentální a konceptuální počin intervence do prostoru.
Kateřina Štroblová
vzniklá situace na místě galerie
vzniklá situace na místě galerie
vzniklá situace na místě galerie
vzniklá situace na místě galerie
vzniklá situace na místě galerie
Žádné komentáře:
Okomentovat